Každý z nás zná ten pocit – lehneme si do postele, zavřeme oči a toužíme po klidném, hlubokém spánku. Ale co když spánek nepřichází? Místo toho se v hlavě rojí myšlenky, tělo zůstává napjaté, a místo odpočinku zažíváme frustraci. Proč je tak těžké se uvolnit? A co když právě neschopnost nechat věci plynout úzce souvisí s hlubšími vrstvami naší psychiky? Podle oficiálních čísel se udává, že asi jedna třetina dospělých má potíže se spánkem. Moderní věda i hlubinná psychologie se shodují: spánek není jen fyziologická potřeba, ale také odraz našeho duševního stavu. Sigmund Freud kdysi napsal, že sny jsou „královskou cestou“ do nevědomí, a v tomto směru je i samotný spánek jakousi bránou k naší podstatě. Abychom jí však mohli projít, musíme se naučit uvolnit. A to není vždy snadné.
Proč je těžké se uvolnit?
Uvolnění, a tím i spánek, jsou často zhoršovány stresem. Stres aktivuje sympatický nervový systém, který připravuje tělo na akci. V tomto stavu jsme schopni reagovat na nebezpečí, ale zároveň nám brání „vypnout“, protože si naše tělo a mozek myslí, že bychom mohli zemřít. Srdce bije rychleji, dech se zrychluje, svaly jsou napjaté. Naše tělo čeká hrozbu a nemůže usnout. Pokud tento stav trvá dlouho, může být těžké přepnout do režimu klidu.
Lidé, kteří jsou chronicky vystresovaní, často čelí i hlubším problémům spojeným se stresem a tím je strach ze ztráty kontroly. Spánek je svým způsobem „malá smrt“ – vědomí se vytrácí, kontrola nad tělem mizí, a my se musíme odevzdat procesu, který nedržíme pevně v rukou. Právě tento aspekt spánku může být pro některé jedince děsivý. Nejenom ve spánku, ale celkově v běžném dnu. Mají strach, že něco nestihnou, nenechají si pomoci, musí si všechno udělat sami, nikomu nevěří. Pokud se bojíme ztráty kontroly, zůstává naše mysl v pohotovosti, čímž se bráníme uvolnění. Výsledkem je nespavost, časté probouzení, krátký a povrchní spánek nebo noční úzkosti.
Proč se nedokážeme zbavit vzorců přehnané kontroly? Protože mají nějaký důvod. Je to nejčastější obranný mechanismus naší psychiky, jak se nedostat do sebeohrožujících stavů. Když vás kousne had a vy skoro zemřete, budete od té chvíle pozorně sledovat všechno, co se hýbe a vypadá jako had. Budete se bát chodit do prostředí, kde se to stalo. Budete vše nadmíru kontrolovat z jednoduchého důvodu - nechcete zemřít. Tento automatický instinkt funguje na vše, kde jsme měli pocit ohrožení nebo jsme byli zraněni a nepřišla úleva. To platí jednak tělesně ale také emočně. Různé formy zneužívání, šikany, týrání, psychických traumat v naší minulosti nechaly otisk v naší emoční paměti. Stejně tak ale může být v našich tělech uložen pocit bezmoci, který byl způsoben “jen” nedostatečnou péčí v dětství. V překladu - chyběla pozornost, láska a dotek. Kontrolou si tak nahrazujeme chybějící pocit bezpečí a klidu. Je to obranný mechanismus, jak necítit bezmoc. Abychom mohli pustit kontrolu, je potřeba také rozvíjet důvěru a sebevědomí. A to je delší proces.
Nadměrná kontrola je hlavní příznak post-traumatické stresové poruchy. Dále tam třeba patří poruchy pozornosti, zvýšená podrážděnost, poruchy spánku nebo noční můry. Takže je zřejmé, že problémy se spánkem nelze vždy vyřešit levandulovým olejem. Ten problém si nosíme v sobě a řešení tam leží také.
Co nám říkají sny
Jednou z cest, jak se spojit se svou psychikou, jsou sny. Hlubinní psychologové je považují za cenný zdroj informací o našem nevědomí. Sny často reflektují to, co jsme během dne potlačili – emoce, které jsme si nemohli nebo nechtěli prožít, touhy, obavy nebo hlubší konflikty. Stresovaní lidé mívají sny intenzivní, někdy děsivé, což může být způsob, jak se jejich psychika snaží uvolnit přetlak.
Například člověk, který během dne pociťoval hněv, ale nedovolil si jej vyjádřit, může ve snu zažívat situace, kde se tento hněv projeví. Sny jsou prostorem, kde si můžeme „dovyprávět“ příběhy, které jsme nedokázali uzavřít v bdělém stavu. Traumatizovaní pacienti však s tímto mají problém a vidí ve svých nočních můrách pořád dokola onen těžký okamžik (nehoda, smrt blízkého apod.). S touto situací se emočně nevypořádali. Většina se na ni snaží přes den zapomenout. Tímto potlačením si ale nepomůžou, problém se projeví ve spánku. “Nevím, proč se budím v noci.
"Nemám ani žádné myšlenky nebo noční můry.” Toto je věta, kterou řeknou naprosto vyčerpaní pacienti. Byli tak dlouho v obranném postoji sympatických autonomních nervů, že je to den za dnem a rok za rokem vyčerpávalo. Celou tu dobu uhýbali vidět své zranění uvnitř sebe. A končí to tím, že je velmi dobře schováno. Tak dobře, že je ani sny nevyjeví. Řešení existuje, ale není v lécích ani modlení. Je to otázkou dlouhodobé psychoterapie, nejlépe s trauma-informovaným přístupem. Když se takový stav začne léčit, tak se ztratí emoční oploštělost a přijdou zraňující emoce. Tyto je nutné se naučit zpracovat. Nejde to dělat na sílu, ale jen se soucitem k sobě samému. Kupř. tuto větu řekla osoba, která byla v dětství svou narcistickou matkou vydírána, šikanována a do dospělosti manipulována. I v dospělém věku se seniorní matka starala o emoční vydírání dcery a způsobovala pocity viny.
Odpojení se od těla
Toto je další z příznaků post-traumatické stresové poruchy. Tíživé pocity jsou uloženy v těle (viz kniha Tělo sčítá rány), a jelikož se podvědomě bráníme těmto pocitům, tak hůře vnímáme své tělesné potřeby. Jejich nenaplněním naše tělo, a potažmo psychika, strádá a my můžeme zažívat různé druhy bolesti nebo nemoci. Zde se už dotýkáme tématu psychosomatiky a to bychom odbíhali. Chtěl jsem jen upozornit na společný výskyt problémů se spánkem a různých druhů bolestí či nemocí, propojení fyzického a psychického zdraví. Lehké formy cvičení, které kombinují svalové stahy i protažení jsou vhodnou formou na péči o své tělo, ale i psychiku. Jóga je vhodná nejen díky znalostem fyzických pozic pro celkové zdraví ale také pro znalosti dechových technik. Má tak velkou škálu možností. V těch vyšších úrovních také například pomocí Pratjáháry, což je mentální technika k hlubšímu “uvnitřnění” sebe sama.
V dnešní uspěchané době se všichni snažíme dosáhnout nejvíc v co nejkratší době. Jóga ale učí, že nejprve je potřeba umět zacházet s tělem a pak myslí. Proto se nepokoušejte o mentální práci bez té fyzické.
Meditace jako nástroj uvolnění
Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak se naučit uvolnit, je meditace. Je ideální pro ty, kteří se cítí nervózně a mají potíže se spánkem. Meditace pomáhá přepnout z aktivního sympatického režimu do parasympatického – stavu klidu a regenerace. Není ale vhodná pro vysoce vystresované či traumatizované jedince. Jak jsem řekl, jedná se o mentální techniku a proto nejdříve doporučuji klidné procházky, strečink, jógu, taiči a další cvičení ke zpomalení a zklidnění těla.
Pro ty, kteří nemají závažné problémy a meditují, bych chtěl nastínit, že během meditace se mohou objevit nepříjemné pocity. Je to normální. Někteří lidé zažívají fyzickou bolest, například napětí v ramenou nebo tlaky v oblasti hrudníku. Jiní mohou cítit úzkost nebo návaly emocí. To je naprosto normální. Tyto pocity jsou často důsledkem uvolňování potlačených emocí a napětí těla. Klíčem je neodporovat jim. Jakmile je přijmeme a dovolíme jim, aby prošly, přichází hluboké uvolnění a pocit osvobození. Je to otázkou tréninku a trpělivosti.
Pokud máte s meditací problémy nebo máte vysokou míru stresu doporučuji trauma-informovaného terapeuta, který vás postupně povede. Mohou to být měsíce i roky. Potřebujete k takovému člověku cítit důvěru a doporučuji přístup, který je zaměřený také na tělo (body-psychoterapie).
Cesta k harmonii
Spánek je mnohem víc než pouhý odpočinek. Je to proces, během kterého se naše psychika i tělo regenerují, zpracovávají emoce a obnovují rovnováhu. Abychom mohli spát klidně a hluboce, musíme se naučit uvolnit – nejen fyzicky, ale také psychicky. Tím, že přijmeme své emoce, přestaneme se bát ztráty kontroly a vědomě se otevřeme procesu, který spánek přináší, můžeme zažít nejen lepší spánek, ale i hlubší pocit spojení se sebou samými a světem kolem nás.
Autor: Mudr. Martin Zulák
Lékař zaměřující se na celostní medicínu a psychosomatiku. Kombinuje klasické lékařské postupy s alternativními metodami, které zahrnují práci s tělem, emocemi i myslí. Jeho hlavní prací je pomáhat lidem odhalit skryté příčiny jejich nemoci a najít v ní smysl. Má více než 9 let zkušeností v seberozvoji a práci s s klienty, v roce 2023 byl oceněn na mezinárodním kongresu zdraví v Praze.
Комментарии