Tibetské Bardo - je smrt jen sen?

Nic lidstvo neděsí a zároveň nefascinuje tak, jako téma smrti. I když je to jediná zásadní událost v budoucnosti, která je naprosto jistá, naše kultura nás od malička vede k odsouvání tohoto tématu se strachem někam do hlubin své mysli. Každé setkání s nevyhnutelnou realitou pak provází silné emoce jako strach, smutek, popírání či vztek. Zajímavý přístup ke smrti mají tibeťané. Ti smrt připodobňují ke stavu snu, který je jen mostem mezi smrtí a dalším zrozením. Praktikanti tibetské jógy snů studují povahu smrti, aby jí porozuměli, zbavili se strachu a převzali kontrolu nad svou další cestou.

Pro Tibeťany byla témata smrti a spánku odedávna pevně spojená a tak důležitá, že po příchodu buddhismu v 7. století, byla integrována do celého nového náboženského konceptu. Kontemplace a meditace o smrti jsou velmi důležitou součástí buddhistické praxe, neboť slouží jako budíček, který připomíná jak krátký a vzácný náš život je - jedinou smysluplnou cestou pak je žít jej naplno. Studium a pochopení procesu smrti odstraňují strach z nevyhnutelného neznáma a umožňují nám řídit svou další cestu po smrti.

Co se děje s duší po smrti

V okamžiku smrti přestává dle mnohých kultur (včetně křesťanské) pojit člověka s životem stříbrný pupečník. Dle buddhistické tantry pak dochází k rozpadu či rozplývaní nejrůznějších aspektů života. Postupně se rozplývá fyzické tělo tvořené pěti elementy, rozplývá se pět stavů vědomí, všechny typy emocí a na závěr přichází stav čistého světla, ve kterém může jedinec prožít svou pravou podstatu - prázdnotu. V této fázi je možné uniknout věčnému koloběhu zrození a utrpení (samsára). Pokud zde jedinec z nějakého důvodu selže, pak po třech dnech duše vstupuje do tzv. barda a připravuje se na svou další inkarnaci.

Tantrická nauka detailně popisuje jednotlivé fáze umírání a představuje nejrůznější techniky a meditace, které mají adepta připravit a procesem smrti provést.

Mystické bardo

Dle tibetského pojetí se jedinec po smrti a před dalším zrozením nachází v bardu, které lze přeložit jako "mezistav" mezi smrtí a dalším životem a které ze všeho nejvíce připomíná právě snovou realitu.

Duše, která se po třech dnech od smrti v bardu ocitne, opět získává své snové tělo a iluzorní povahu nové reality si vůbec neuvědomuje stejně, jako si obvykle neuvědomujeme, že sníme. Může zde prožívat snové příběhy, interagovat se snovou rodinou, chodit do práce - podobně jako to dělal Bruce Willis ve filmu 6. smysl. Scénáře zde vznikají jako výsledek nevědomosti, zpracovávání svých záležitostí a lpění na životě. Všechny strachy, myšlenky a karma se zde manifestují jako pozitivní či negativní zážitky. Zde může dojít k setkání se Smrtí, dobrými i zlými duchy, osobními bohy či k závěrečnému soudu, kde jsou váženy dobré i zlé skutky, což je koncept na kterém se shodují téměř všechny kultury a náboženství. Všechny snové halucinace, se kterými se může duše v bardu setkat, popisuje tibetská kniha mrtvých. Bardem musí všechny duše projít na cestě do nového života, je tedy koncem i novým začátkem každé cesty. Zdržet se zde mohou nejdéle 49 dnů a poté je karma zavede do nové inkarnace. Po překročení pomyslného mostu smrti vše zůstává zahaleno v mlze a málokdo je schopen zapamatovat si zážitky z barda či minulých životů, vše se rozplyne jako prchavý sen, který na chvíli zanechá pocit a pak zůstane zapomenut či uložen někde, kde k němu vědomá mysl nemá přístup. Jen ti největší mistři, šamani či proroci byli schopni ze svých průzkumných cest do říše smrti přinést zpět pár mlhavých vzpomínek a pocitů, na kterých jejich kultury a náboženství stavěly své pojetí smrti.

Tibetské učení o smrti

Největší zdroj učení o bardu pochází z Šesti nauk Narópy (Nāro Chödrug/ Six Yogas of Naropa), což jsou vrcholné meditační techniky tibetského buddhismu. Zahrnují kontemplaci nad vnitřním teplem (čandáli), jasným světlem (prabhasvara), snovým stavem (svapna), iluzorním tělem (májadéva), přechodným stavem (bardo) a přenosem vědomí (samkranti). Dvě z těchto technik se provádí v bdělém stavu, dvě ve spánku a dvě během umírání. Stěžejní jsou techniky během bdění a spánku, které adepta seznamují s konceptem barda během života tak, aby bylo možné jej rozpoznat po smrti.

Tyto techniky doslova programují mysl a instalují v ní upozornění, která vyskočí, když jich bude potřeba. Díky tomu je mysl připravená, dokáže adepta navigovat skrze děsivý proces umírání a transformovat jej v osvobozující zážitek. Dosažení vyrovnaného stavu mysli umožňuje jedinci odejít ze života bez výčitek nad minulostí a strachu z toho, co přijde. Pokročilí praktikanti umírají v blaženosti, středně pokročilí v radosti a začátečníci beze strachu.

Mindfulness jako základ praxe

Základem meditační praxe tibeťanů je mindfulness. Praktikanti jsou vedeni k udržení vědomí v každém okamžiku svého života, během bdění i spánku a nepřepínat na autopilota. Pokaždé, když jsou řízeni impulzy, emocemi či automatickými procesy (např. usínání), snaží se udržet své vědomí a uvědomovat si, co a proč zrovna dělají. Stav mysli, ve kterém trávíme nejvíce času, totiž dává základ našemu prožívání. Pokud žijeme bezmyšlenkovitě a automaticky, pak je bezmyšlenkovité a automatické i snění a smrt.

Tibetská jóga snů je stěžejní pro praxi bardo jógy, neboť adepta učí rozpoznávat a využívat snového stavu pro nácvik potřebných mindfulness technik. Jedinec se učí jak dosáhnout vědomí (lucidity) během všech fází spánku, aby byl později schopen dosáhnout této lucidity i v bardu, které tibeťané nazývají také "snem na konci času". Ve chvíli, kdy ztrácíme vědomí v každém snu, jakým způsobem si jej můžeme udržet ve smrti? Podobně jako ve snu, řízení přebírají podvědomé vzorce a karma jedince vede bardem a do dalšího života bez možnosti cestu nějak ovlivnit. Každý strach či výčitka se může zhmotnit a netrénovaná mysl vše považuje za jedinou realitu, se kterou se ani nepokouší pracovat. Ten, kdo není připraven zůstane uvězněn v nekonečném kolotoči radosti i utrpení, zrození i smrti.

Dosažení lucidity umožňuje proměnit jinak děsivou zkušenost smrti v radostnou "jízdu" podobně jako během lucidního snu. Adept získává možnost kultivovat svou "dobrou karmu" z života a spirituálně růst. Dobrá zpráva je, že dle světce Naropy je vědomí v bardu mnohem jasnější a stabilnější než ve snu, takže i malé zkušenosti s vědomým spánkem mohou celou cestu výrazně usnadnit. Po dosažení lucidity v bardu je další řízení cesty mnohem snadnější ve snu. Jediná meditace v bardu může vést k osvícení.

Od okamžiku narození se učíme identifikovat se svým tělem, myslí, názory společnosti a postupně budujeme své Ego. Dle tibeťanů smrt toto všechno rozpouští, ne však naši pravou podstatu a duši. Ta je totiž nekonečná, věčná a co nemá začátek, nemůže mít ani konec. Poté, co se rozplynou všechny naše představy a názory o sobě, můžeme uvidět svou pravou podstatu. Smrt je nevyhnutelnou a nekompromisní cestou k osvobození, největší a nejděsivější překážka se stává největší příležitostí.

„Pro spořádanou mysl je smrt jen další velké dobrodružství.“ - A. Brumbál (J.K.Rowlingová)

Nezoufejme pro ty, kteří odešli, protože dříve nebo později je budeme muset všichni následovat. Vzpomínejme s láskou a vděkem za vše, co nám předali. Zkusme vytěžit co nejvíce ze života a času, který zde nyní s milovanými společně sdílíme, protože žádná chvíle se nevrátí dvakrát a každá je nesmírně cenná. Žijme svůj život naplno a beze strachu, abychom se jednou mohli bez výčitek a s radostným objevováním vydat dále.

Zdroje: