Kanál skupin

Vím, že sny je lepší analyzovat v sérii. Také je docela těžké analyzovat vlastní sny. Zde je série tří snů které se mi zdály ve třech dnech za sebou.

1. Jsem v luxusním hotelu v nějakém vysokém patře, z okna vidím mraky, jdu se podívat, nejsou to mraky ale oceán, dívám se z okna, oceán je tak tesně vedle hotelu, že nevidím ani stěnu hotelu, náhle zjišťuji, že okno je prostupné, mám venku ruku, oceán je mohutný, trochu rozbouřený, obrovský, trochu děsívý a reálný, dívám se na něj z velké výšky. Cítím nebezpečí, že bych tam mohla spadnout a on mě pohltí.

1. Ocitla jsem se v nějaké velké lodi s uplně prosklenou přední stěnou, plavím se v rozbouřeném oceánu, ve vlnách, vidím jak se zvedáme a pak padáme v obrovských výškách a hloubkách. Je to úžasné, vůbec se nebojím, i když je to reálné, jsem v bezpečí. Když dojedu na břeh, mám najednou pocit, že to všechno byla kreslená realita, ale nevadí mi to.

1. FBI mě povolala do nějakého místa v horách, kde je na obloze gigantická hlava nějakého starce-lovce-válečníka. FBI po mě chce abych se s ním pokusila komunikovat a zjistila co chce. Zavřu oči a telepaticky se ho ptám (vůbec nevím, jestli to umím a jestli to bude fungovat). Válečník je mimozemská inteligence a chce částečně využít a zničit planetu Zemi. Říká: “Třeba nezničím zrovna vás, ale někoho jiného na planetě.”, já se ptám jestli se dá nějak zastavit, nebo kdo by ho mohl přemoci. On řekne nějaké jméno a pak dodá, že ho stejně nenajdeme, takže je to jedno, že přijde zítra a vezme si co bude chtít. Otevřu oči a hlava válečníka se vzdaluje, takže telepatie asi fungovala. FBI je spokojená, že ví to jméno a odjedou. Já si to zvláštní jméno poznačím na papír k nějakému dokladu nahoru nad text. Říkám si, že bych toho zachránce měla vyhledat sama, že FBI možná nebude vědět kde ho sehnat. Jenže jsem zapomněla jeho jméno a ten papír se jménem nanacházím, hledám všude možně. Vím, že jsem ten papír dala na hromadu dokladů nad nějaké zařízení na potisk vajec, ale ani to zařízení nemůžu najít. Je mi to divné, stále hledám. Druhý den si sednu na gauč s časopisem, ale nečtu si a přenesu se vnitřně na místo, kde je ten zachránce. Je to v pohoří Altaj, zachránce má své bojovníky a ti seběhnou ze skal k řece a tam se jejich počet znásobí dvakrát a pak ještě jednou. Z jednoho bojovníka vzniknou čtyři. Potom začnou foukat směrem k mimozemskému vetřelci a způsobí obrovský uragán, vetřelce tím vyženou. Viděla jsem jen bojovníky, ne jejich velitele (zachránce). Vrátím se zpět na gauč a líčím někomu, co se stalo. On mi říká: “Jak to můžeš vědět, když jsi byla pořád tady?”